Schrattenberg – menší obec ležící v okrese Mistelbach, jen několik kilometrů jižně od moravského městečka Valtice. Obec je součástí oblasti Weinviertel, a tak dominující pohled tvoří úpravné vinohrady, ulice s vinnými sklepy a vinařství. Vyhlášené je zde hlavně červené víno, jmenovitě odrůdy Blauburger, Zweigeltrebe a Modrý Portugal.
Podle archeologických nálezů území bylo osídleno již v době bronzové a první písemné zprávy jsou z konce 12. století. 18. století přineslo zájem o chov ryb a byly vybudovány i chovné rybníky. Z pamětihodností obce je to především farní kostel sv. Jana Křtitele, postavený architektem Poppelakem v novoklasicistním stylu v letech 1829-1831. Před ním je umístěn barokní sloup Nejsvětější Trojice z roku 1737. Dnešní budova obecního úřadu je potom postavená na místě původního opevněného sídla pánů ze Schrattenbergu z 12. století. V obci však najdeme i pozůstatky lidové architektury, část domů si zachovala svoje původní dispozice a udržují se i některé tradiční zvyky a obyčeje.
Schrattenberg rozvíjí a podporuje i bohatý spolkový život, fenoménem obce je amatérské divadelničení a rozvoj zažívá i příhraniční spolupráce, zejména s blízkými Valticemi. Dokladem je turisticky hojně navštěvovaná „Barfussweg – Stezka bosou nohou“. Na délce zhruba 5 kilometrů může návštěvník najít 12 zastavení a zvládnout zdravým způsobem cestu z Valtic do Schrattebergu či naopak. Naštěstí této cestě již nestojí překážky v podobě ostnatých drátů a novodobou historii tzv. železné opony si mohou zájemci hlédnout v muzeu, zřízeném přímo na hranici Rakouské a České republiky.
Rabensburg – zastarale česky Ranšpurk, je městys s asi tisíci obyvateli v Dolním Rakousku, okres Mistelbach. Historicky používaný český název opět ukazuje na úzkou provázanost obce s jižní Moravou, konkrétně s územím Dyjského trojúhelníku. Území bylo vždy důležitým sídlištěm s velkým lesním bohatstvím a bohatým rybolovem na řece Dyji. Dominantním šlechtickým majitelem území byl rod Lichtenštejnů a ranšpurské panství mělo částečně společné dějiny třeba s jihomoravským městysem Lanžhot. Kvetly hospodářské, kulturní i příbuzenské vazby a v době velkého rozkvětu, v 19. století, náležel Rabensburg do etnografické mapy Podluží. Ranšpurská výšivka na kroji pro svobodné dívky a chlapce patřila ve své době k nejkrásnějším a je velmi vzácně zastoupena ve sbírkách našich muzeí.
K rozvoji obce v 19. století přispěla zejména existence Severní dráhy císaře Ferdinanda, která vedla obcí. Řeka Dyje se stala státní hranicí 28. srpna 1920. V obci se nachází zámek s bohatou historií, bohužel v současnosti ve špatném stavu. Nejstarší části zámku spadají do 11. století (jako nedaleký hrad v Břeclavi), původně dřevěné opevněné sídlo se dočkalo první kamenné přestavby kolem roku 1200. V roce 1385 panství kupuje rod Lichtenštejnů a dochází k četným přestavbám. 15. až 17. století znamená největší rozkvět objektu (k panství patřilo až 25 vesnic), je přistavěna druhá pozdně gotická věž se zajímavým točitým schodištěm a cenné renesanční arkády ve vnitřním nádvoří. Po třicetileté válce však zámek přestal být Lichtenštejny obydlen a nezadržitelně chátral. V 19. století byl dokonce přebudován na továrnu na parkety a došlo k nenávratnému zničení hodnotných částí objektu či jednotlivých prvků.
Zato barokní farní kostel zasvěcený sv. Heleně je po celkové velmi zdařilé opravě z roku 2004 opět chloubou Rabensburgu. Další dochovanou památkou je barokní fara v sousedství.
Obec může turistům kromě cyklostezek a krásné lužní přírody nabídnout i výborné koupání, které využívají četní návštěvníci z jižní Moravy.
Poysdorf – městečko (cca 5 500 obyvatel) na severu dolnorakouského regionu Weinviertel v okrese Mistelbach. Je centrum vinné turistiky a velmi oblíbené jsou prohlídky chodeb vinných sklepů s odborným výkladem. Turisté zde najdou i četná muzea.To nejoblíbenější je městské vinařské s expozicemi a zážitkovým interaktivním programem.
Město může nabídnout však i velmi reprezentativní církevní architekturu. Raně barokní farní kostel sv. Jana Křtitele měl původně své opevnění a dodnes je jednou z dominant města. V jedné z bočních nik se nachází zajímavý votivní obraz Panny Marie Vranovské, který vděční obyvatelé věnovali roku 1681 za záchranu před morem. Vranov u Brna bylo známé poutní místo s rodovou hrobkou rodu Lichtenštejnů a jeho zdejší znalost dokazuje četné styky a provázanost historie této části Weinviertelu s jižní Moravou. V horní části obrazu je i nejstarší známé vyobrazení tehdejšího Poysdorfu. V dnešní městské části Wilhelmsdorf se potom nachází poutní kostel P. Marie s léčivým pramenem, známým již z doby třicetileté války.
Hohenau an der March – s půvabným českým zastaralým názvem Cáhnov je městys ve spolkové zemi Dolní Rakousko, okres Gänserndorf. Leží nedaleko soutoku řek Moravy a Dyje. Blízkost hranic s Českou i Slovenskou republikou dává tušit, že místo má podobný ráz i historii. Ještě do 20. let 20. století si Hohenau a blízké okolí udržovalo částečný slovanský ráz – kromě početné české menšiny zde žili i obyvatelé chorvatského původu. Ti do tohoto středoevropského prostoru přišli v 16. a 17. století v důsledku postupu tureckých vojsk na Balkáně. S jižní Moravou mělo panství Hohenau i společného majitele, který po staletí utvářel jejich charakter, a to rod Lichtenštejnů. Městečko i přilehlé obce navíc po etnografické stránce náležely do moravského regionu Podluží a ještě v polovině 19. století byly jedním z center podlužácké výšivky. Doklady nádherné ruční práce krojových součástí pro svobodné chlapce a dívky jsou uloženy např. v etnografickém oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Moravští chlapci často pobývali na rakouské straně na statcích jako výpomoc i na zkušenou, děvčata tam zase nejenom sloužila, ale často se i provdávala. Práci nacházeli obyvatelé Břeclavska i na železniční dráze, neboť Hohenau byl důležitý dopravní uzel na Severní dráze císaře Ferdinanda. Vzájemné styky byly ukončeny rozpadem Rakouska-Uherska a teprve po roce 1989 se opět situace vrátila k přátelskému sousedskému soužití.
Důležitým centrem podnikání v Hohenau byl místní cukrovar, založený již v roce 1867. Na přelomu 19. a 20. století patřil mezi velmi významné podniky tohoto druhu v habsburské monarchii. I když ukončil svoji výrobní činnost v roce 2006, dodnes je areál velkou dominantou města. Turisty v současnosti nejvíce lákají dobře udržované cyklostezky a možnosti rekreačního rybaření.
ravuje se...
Bernhardsthal – obec ležící v atraktivním dolnorakouském regionu Weinviertel, okres Mistelbach. Český název Pernitál odkazuje na dlouhou slovanskou minulost. Český jazyk i lidová kultura národopisného regionu Podluží (kam do počátku 20. století patřily i obce na rakouské straně) se ztrácely po rozpadu rakouského mocnářství a vzniku nástupnických států.
Podle archeologických nálezů začíná historie obce již v mladší době kamenné a době bronzové. Kolem řeky Dyje sídlily také germánské kmeny a nechybí ani stopy římské přítomnosti. Důležitým mezníkem byl příchod slovanského etnika. Archeologické artefakty z 8. a 9. století dokládají spojení s důležitým velkomoravským hradiskem Pohansko, ležícím v katastru budoucího města Břeclav. V 11. století dochází k německé kolonizaci území a první písemná zmínka o obci Bernhardsthal je potom z roku 1171 (Klosterneuburský kodex). Kolem roku 1200 začíná stavba románského kostela, později goticky upraveného. Od roku 1470 náleží území rodu Lichtenštejnů, a tak pokračují vazby i společná historie s jižní Moravou. Obec i blízké okolí si udržovalo početnou slovanskou kolonii. Na místních trzích se prodávalo moravské zboží a zemědělské výpěstky a slovanské obyvatelstvo si zajíždělo až do rozpadu mocnářství pro součásti lidového oděvu do obcí na Břeclavsku.
Významným mezníkem v historii obce byl rok 1919. Tehdy Bernhardsthal ztratil část území obce ve prospěch Československé republiky. Přesto ještě několik desetiletí přetrvala zejména hospodářská vazba mezi oběma sousedícími státy – část sedláků vlastnila pozemky na obou stranách. To vše skončilo po druhé světové válce se vznikem železné opony. 1. ledna 1971 dochází ke sloučení tří do té doby samostatných obcí Katzelsdorf a Reintal do větší obce Bernhardsthal.
Návštěvníci v obci vyhledávají především možnost příjemného koupání a rozšířená je cykloturistika.
Katzelsdorf – na moravské straně ještě dnes místy nazýván Kačisdorf, je půvabná malá obec s rybníčky, úpravnými políčky, vinohrady a sklepy s vystavenými vinnými lisy.
První písemná zmínka o obci je z roku 1050. Důležitým mezníkem byl však rok 1393, kdy Jan z Lichtenštejna obec kupuje a na dlouhá století ji spojuje se svým valtickým panstvím. Obec velkým požárem roku 1864 (ztratila více než stovku domů) změnila svoji podobu a úpravou hranic v roce 1925 přišla o severní část svého katastru i se stejnojmenným zámečkem. V roce 1971 došlo ke spojení tří obcí Katzelsdorf, Reintal a Bernhardsthal do větší obce Bernhardsthal. S městečkem Valticemi, po staletí centrem panství, bylo spojení přerušeno roku 1945. Na obnovu cesty si obě obce musely počkat až do roku 2007.
Obci i celému okolí dominuje nepřehlédnutelný kotel sv. Bartoloměje z let 1905 až 1908. Pro knížete Jana II. Z Lichtenštejna jej postavil jeho dvorní architekt Karl Weinbrenner v novorománském a novogotickém stylu. Samotnou stavbu provedl bohatý stavitel Ferdinand Rossak (rodák z Hohenau později usazený v Břeclavi), který staví i břeclavské novorenesanční gymnázium, či novorománský kostel sv. Archanděla Gabriela v obci Ladná.
Turistům obec nabízí především polohu na oblíbených „Lichtenštejnských stezkách“, propojující zámky a salety jižní Moravy a Dolního Rakouska, včetně Lednicko-valtického areálu. Nově díky občanské iniciativě se na seznam kulturních památek dostalo i místo se základy klasicistního katzelsdorfského zámečku z let 1805 až 1836. Pro knížete Jana I. z Lichtenštejna jej navrhl architekt Josef Kornhäusel a sloužil především pro knížecí lesní správu. Pro blízkost státních hranic byl československým režimem stržen v polovině 60. let 20. století. Nyní na jeho původním místě mohou návštěvníci shlédnout vizualizaci zámečku ve 3D modelu.
Reintal – od roku 1971 součást obce Bernhardsthal. Původně malá obec s vinařským zaměřením v regionu Weinviertel, dnes turistům známá především jako důležitý silniční hraniční přechod mezi sousedními republikami na cestě Vídeň-Břeclav. Sdílela stejné majitele panství jako nedaleký Katzelsdorf a samotný Bernhardsthal. Dominantou obce je kostel s hřbitovem a návštěvníkům jsou k dispozici malá vinařství.
