Rakvice – vinařská obec s dlouhou tradicí pěstování vinné révy. Staré vinařské tratě na katastru obce získaly své názvy v pozdním středověku a až do 17. století sahá i historie nejstarších vinných sklepů. Hrozen s listem se dostaly do znaku obce, která je dnes významným střediskem vinařství Velkopavlovické podoblasti.

Historie začíná dobou slovanskou, podle nálezů keramiky zde bylo až do 13. století slovanské sídliště. První písemná zmínka o obci je potom z roku 1248, kdy vévoda Oldřich III. Korutanský daroval čtyři statky v Rakvicích čejkovickým templářům. Panství však často měnilo majitele; můžeme připomenout např. významný šlechtický rod pánů z Lipé z konce 15. století. Nejstarší známá podoba obecní pečeti z roku 1604 již hovoří o obci jako o městečku a nese vyobrazení raka. 17. století přineslo Rakvicím vpády vojsk sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje i nájezdy uherských vojsk. Třicetiletá válka potom znamená velký zásah do vývoje městečka, ze kterého se obec dlouho vzpamatovávala.

K poslední koupi Rakvic došlo v roce 1762, kdy spolu s hodonínským panstvím městečko získal císař František I. (vévoda lotrinský a manžel Marie Terezie). Z rozrůstajícího se městečka (v roce 1886 je na náklad obce vybudována železniční zastávka na trase Vídeň – Brno) 19. století pocházel i přední moravský politik, buditel a zemský poslanec J. V. Kornyšl. Působil zde několik let i jako osvícený starosta.

Výraznou stopu v historii Rakvic zanechal i více jak stoletý pobyt komunity novokřtěnců, lidově habánů. Ti se usadili v obci již roku 1540 a znamenali až do svého vyhnání v roce 1622 vysoký hospodářský přínos pro majitele panství.

V obci se sedláckými grunty, viničními tratěmi a sklepy se samozřejmě vyvinula bohatá lidová kultura, reprezentovaná především zvyky a krojem. Rakvice po etnografické stránce tvoří důležité centrum národopisného regionu Hanácké Slovácko a náleží tak jako sousední obce Velké Bílovice i Přítluky do její jižní části. Obdivovat slavnostní kroje svobodné chasy i vdaných a ženatých můžeme dodnes především na rakvických hodech. Ty se konají jako jedny z prvních již ke svátku sv. Jana Křtitele (24. června), kterému je zasvěcen místní farní kostel.  Také v Rakvicích se udržuje zvyk ručního stavění máje ve čtvrtek před hody. Samotné hody zde trvají tři dny, od soboty do pondělí. Slavnostem předchází předhodové zpívání mužáckých i ženských sborů a naopak jsou to hodky, co ukončují celý cyklus. Hodky se konají následující víkend po hodech a taneční sólo zde mají i krojované děti jako budoucí nositelé lidových tradic. Hodový rok ještě doplňují listopadové „kateřinské“ hody.

Svobodná děvčata v Rakvicích nosí podobně jako v okolních obcích pastelové vrchní sukně s kordulkou stejné barvy a stejného materiálu, nezbytné sněhobílé rukávce s krajkovými „taclemi“ a nařaseným límcem obršlákem. Další variantou jsou bílé sukně s výraznou barevnou výšivkou. Nikdy nechybí černé šněrovací botky, bílé „pupínkové“ punčochy a zástěra. Dívčí kroj je završen složitou úpravou hlavy v podobě květinového věnce „kotúče“.

Pro kroj chlapecký jsou charakteristické žluté soukenné kalhoty, vysoké černé boty, černá vesta bez rukávů s kokardou malovaných mašlí a bílá košile. Všechny tyto krojové součásti zdobí pestrá barevná výšivka. Nechybí ani symbol svobodného mládence – kohoutí pero za kloboučkem.

 

PhDr. Alena Káňová

Lednicko-valtický areál je jednou z nejvzácnějších perel pokladnice historického a kulturního bohatství České republiky.

Historie a současnost folklorního života v obcích LVA a Dolního Rakouska