Velké Bílovice – obec je neodmyslitelně spjata s vinařskou a sadařskou tematikou, která svými kořeny sahá hluboce do historie. Umění pěstovat vinnou révu a zpracovat hrozny pravděpodobně přinesli již římští vojáci. Rozvoj dále pokračoval v době Velké Moravy a ve středověku. Na začátku 17. století měly Velké Bílovice již nejvíce vinohradů v moravském regionu a dnes jsou se svými více jak 700 ha největší vinařskou oblastí u nás.

Nepřekvapí, že městečko má se svými sousedy v rámci Lednicko-valtického areálu podobnou historii a dva významné rody jako majitele panství. Jsou to opět Lichtenštejnové a Žerotínové, kdo nejvíce ovlivnil vývoj regionu. Žerotínové v 16. století uměli využít pracovitosti, dovednosti a invence novokřtěnců (habánů), usazených v obcích břeclavského panství, kam Bílovice patřily. Stali se také patrony a ochránci Jednoty bratrské, pro kterou zbudovali i kostel. Od roku 1638 bílovický majetek drží rod pánů z Lichtenštejna, kteří mj. roku 1765 upravují kostel na katolický. Rozkvět město zažívá i v 19. století, přesto počátkem 20. století odchází mnoho bílovických rodin do Spojených států amerických, Kanady či Argentiny.

Tisíce návštěvníků přijíždějících každý rok na vinařské akce nadšeně obdivují kromě pohody u dobrého vína nádheru a bohatost lidové kultury. Velké Bílovice náleží do jižní skupiny národopisného regionu Hanácké Slovácko. Jako jedna z nejvýraznějších hanácko-slováckých obcí si udržela zvyky, tradice a především lidový kroj. A jsou to opět slovácké hody, kde můžeme v plné kráse vidět a obdivovat kroje jak svobodné chasy, tak kroje vdaných a ženatých. Tato vyhlášená a vyhledávaná folklorní akce se ve Velkých Bílovicích slaví nejbližší neděli po svátku Narození Panny Marie (8. září), patronky zdejšího kostela. Hody začínají v sobotu ručním stavěním máje, hojně je navštěvovaná i hodová neděle a pondělí, kdy městem prochází krojovaný průvod na hodové sólo. Právě pondělní starobylý obřadní tanec „zavádka“ znamená vyvrcholení celých hodů. Málokde ještě můžeme obdivovat více než šest desítek svobodných párů v nejslavnostnější variantě kroje. Hody pokračují v úterý, večerní zábava je pak ve znamení maškarních prvků.

Svobodné chlapce z Velkých Bílovic poznáme podle nezaměnitelných kalhot „žlutic“ ze žlutého sukna s barevnou výšivkou. Výrazná výšivka je i u chlapeckých bílých plátěných košil, přes které se oblékají kordulky (vesty) bez rukávů, opět zdobené pestrobarevnými výšivkami.

Kulaté klobouky „húseňáky“s pentlemi, voničkou a kosířkem (kohoutí pero) potom doplňují sváteční variantu kroje pro svobodné chlapce.

Také silueta dívčího velkobílovického kroje je nezaměnitelná. Pod barevnou vrchní sukní si děvčata oblékají až šest naškrobených spodniček. Rukávce tvoří plátěná košilka, ke které jsou přišity nařasené krátké rukávy z jemného mulu, ukončené krásnými „taclemi“. Celek doplňují vyšívaný zřasený límec „obršlák“, kordulka ze stejné látky jako vrchní sukně a velmi náročná  úprava hlavy v podobě „kotúče“. Příprava kroje a vlastní oblékání trvá několik hodin. Ale výsledek za tu námahu a čas opravdu stojí!

PhDr. Alena Káňová

 

Lednicko-valtický areál je jednou z nejvzácnějších perel pokladnice historického a kulturního bohatství České republiky.

Historie a současnost folklorního života v obcích LVA a Dolního Rakouska